č. 356/2004 Sb. NSS, Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění: promlčení pojistného a penále
č. 356/2004 Sb. NSS
Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění: promlčení pojistného a penále
k § 16 odst. 1 a § 19 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění
Úkonem ke zjištění dlužného penále na pojistném, přerušujícím promlčecí lhůtu podle § 16 odst. 1 (§ 19) zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, je jen takový úkon, který směřoval ke zjištění vyměřovaného penále.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.6. 2004, čj. 2 As 81/2003-48)
Věc: Jindřich K. v P. proti Rozhodčímu orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny o penále za nezaplacené pojistné, o kasační stížnosti žalobce.
Platebním výměrem Okresní pojišťovny hl. m. Prahy ze dne 6. 10. 2000 bylo žalobci předepsáno penále ve výši 154 903 Kč za období od března 1993 do března 2000. Žalobcovo odvolání proti tomuto výměru bylo zamítnuto Rozhodčím orgánem VZP a rozhodnutí okresní pojišťovny bylo potvrzeno.
Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal zrušení posléze uvedeného rozhodnutí; městský soud žalobu zamítl s odůvodněním, že vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze dne 2.7.1998 bylo úkonem ke zjištění penále za roky 1993, 1994 a 1995 a došlo jím k přerušení promlčecí doby, která začala od 5. 7. 1998 běžet znovu. Pokud tedy dluh na pojistném za r. 1993 činil 39 491 Kč, bylo vyměření penále ve výši 154 903 Kč provedeno v zákonné lhůtě.
Žalobce podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Této stížnosti Nejvyšší správní soud vyhověl, rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. a), popř. i písm. b) s. ř. s. Namítá, že platebními výměry VZP ČR - Okresní pojišťovny hl. m. Prahy ze dne 6. 10. 2000 mu bylo vyměřeno jednak dlužné pojistné ve výši 39 941 Kč, jednak penále ve výši 154 903 Kč. Odvolací orgán - Rozhodčí orgán VZP obě jím podaná odvolání zamítl a platební výměry potvrdil. Proti oběma rozhodnutím podal stěžovatel žalobu. Městský soud vyloučil rozhodnutí o penalizaci k samostatnému projednání. Ve věci pojistného městský soud rozsudkem ze dne 18. 8. 2003 rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení; vyslovil názor, že oznámením ze dne 22. 6. 1998 nemohlo dojít k přerušení promlčecí doby. V projednávané věci řešil městský soud stejný právní problém, zda totiž došlo k přerušení promlčecí doby úkonem žalované provedeným v r. 1998, ale dospěl k opačnému závěru. Přitom nedoplatek pojistného se týkal roku 1993 a penále bylo uloženo za nezaplacení tohoto dlužného pojistného. Stěžovatel je názoru, že přerušení promlčecí doby může způsobit jen úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření. Z povahy věci vyplývá, že musí jít o úkon, jehož smyslem a cílem je zajistit podklady, z nichž je možno výši pojistného správně stanovit, popř. z nichž je možno stanovit penále. Takovým úkonem rozhodně nemůže být úkon oznamující provedení kontroly a výši zjištěných přeplatků či nedoplatků. Nejde o proces směřující ke zjištění, ale jen o výzvu k zaplacení již zjištěného nedoplatku. Na toto oznámení stěžovatel reagoval…
