č. 2373/2011 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: předmět daně při výměně nemovitostí na základě dvou kupních smluv
č. 2373/2011 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: předmět daně při výměně nemovitostí na základě dvou kupních smluv
k § 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb. a č. 322/1993 Sb.
K výměně nemovitostí ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, nemusí dojít toliko na základě směnné smlouvy, ale např. dvou souběžně uzavíraných kupních smluv.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, čj. 2 Afs 2/2011-62)
Prejudikatura: č. 2085/2010 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným PHL - Petrská proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.
Dne 20. 5. 2009 vydal Finanční úřad v Plzni platební výměr na daň z převodu nemovitostí, proti kterému se žalobce odvolal. Žalovaný odvolání rozhodnutím ze dne 22. 9. 2009 zamítl. Finanční orgány vyšly z toho, že v daném případě nešlo využít § 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., který upravuje předmět daně při výměně nemovitostí. Reálně sice šlo o výměnu nemovitostí mezi dvěma obchodními společnostmi (jednou z nich je žalobce), nicméně výměna nebyla provedena prostřednictvím směnné smlouvy, ale prostřednictvím dvou samostatných kupních smluv. V takovém případě je ovšem předmětem daně z převodu nemovitostí každý převod samostatně.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne 29. 10. 2010 rozhodnutí žalovaného zrušil. Výměnu ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb. posoudil v materiálním smyslu, a nikoliv podle toho, jakou formou byla uskutečněna.
Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (stěžovatel) kasační stížností, v níž poukázal na § 57 odst. 2 v rozhodné době účinného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), dle něhož platí, že „[d]aňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů“. Jestliže je předmětem daně úplatný převod vlastnictví k nemovitostem, je nutno den převodu považovat za skutečnost zakládající daňovou povinnost. Ze žádného ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. nevyplývá, že by za rozhodující den vzniku daňové povinnosti měl být považován jiný den, než ten, který je rozhodujícím z pohledu § 57 odst. 2 daňového řádu. Daňová povinnost v případě této daně nemá zdaňovací období, ale vzniká k určenému datu (v daném případě ke dni právních účinků vkladu - § 133 odst. 2 občanského zákoníku a § 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem). Ke skutečnostem nastalým po tomto datu nelze přihlížet. Vzhledem k rozdílným účinkům vkladů vlastnického práva v dané věci tak jde o dva nesouvisející převody. Také výše daňové povinnosti (resp. výše základu daně) vychází z § 10 zákona č. 357/1992 Sb., přičemž i pro stanovení výše základu daně je rozhodný ten den, který zakládá vznik daňové povinnosti.
Právní úprava stojí na jedinečnosti okamžiku, kdy vzniká předmět daně, tedy na okamžiku právních účinků vkladu. Ke směně může dojít…
