č. 1892/2009 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: převod nemovitosti ve společném jmění manželů; osoba poplatníka

I. Ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, neupravuje rozdělení majetku, který náleží do společného jmění manželů, ani nevymezuje velikosti jednotlivých podílů manželů ve společném jmění za jeho trvání; pouze určuje způsob stanovení základu daně při převodu takového majetku (zde nemovitost náležející do společného jmění manželů). Aplikace § 8 odst. 2 tohoto zákona nemá charakter protiústavního zásahu do majetkové a dispoziční sféry stěžovatele.

II. Skutečnost, že se žalobce uzavřením kupní smlouvy dostal do postavení poplatníka daně, tedy postavení „nevýhodnějšího“ oproti jiným subjektům, kterým byla nemovitost např. vyvlastněna (zde je poplatníkem nabyvatel), nelze považovat za nerovnost. Nelze totiž odhlédnout od toho, že na rozdíl od těchto jiných subjektů měl žalobce „výhodu“ ve výši ceny, kterou si svobodně bez omezení mohl sjednat [§ 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí], což v případě již zmiňovaného vyvlastnění, popř. jiného převodu, na základě úředního rozhodnutí zákon neumožňuje [ § 10 odst. 1 písm. b) téhož zákona]. Stanovil-li zákonodárce břemeno daňové povinnosti pro odlišné skutkové případy odlišně, je takový postup v daném případě zcela ospravedlnitelný a nelze v něm spatřovat výraz nerovnosti.